Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mírností středověkých válek nemyslíme ani tak motivaci účastníků, ale spíše celkový počet padlých. Je jasné, že byl v porovnání s novověkem relativně malý, otázkou ale je, zda tato skutečnost má nějakou hlubší příčinu, nebo zda vyplývá prostě z omezené velikosti bojujících vojsk.
Faktem je, že snad až na Karla Velikého středověcí vládci nedisponovali armádami, jejichž početnost by umožňovala bitvy v době pozdí římské říše (někdy působí z dnešního pohledu až absurdně, že se vlády ve středověkém království mohl zmocnit někdo, kdo disponoval 30 jezdci). Proto i celkový počet padlých na bojišti byl omezen. Středověké války byly ovšem kruté v tom smyslu, že zabíjení zajatců se pokládalo za téměř standardní řešení. Samozřejmě, že někteří významní protivníci byli raději za výkupné propuštěni, ale běžným řešením bylo zajatce pobít. Dopad tohoto zvyku byl ovšem omezen, protože vítězná strana se podle kánonu tehdejších bojových zvyků snažila spíše opanovat bojiště než pronásledovat prchající.
U bojů mezi těžce zakutými rytíři vstupovala do hry stavovská etika/etiketa, což také počet mrtvých omezovalo. Mnoho konfliktů navíc vůbec neskončilo bitvou, ale jen menší šarvátkou. Nebyly výjimkou případy profesionálních vojáků, kteří strávili skoro celý život na různých taženích, ale do skutečné bitvy se dostali třeba jen jedenkrát.
Další otázkou je, co vlastně o krutosti středověkých válek víme: kroniky jsou zřejmě selektivní, zaznamenávají spíše jevy extrémní, tedy nepřiměřenou krutost nebo naopak velkorysost vítěze. Nevíme tak docela, jak středověká válka probíhala „normálně“ (obdobně jako současná média zaznamenávají přednostně události nějak se vymykající).
Do hry vstupuje i ideologický pohled na věc, totiž role křesťanství. Na jednu stranu se s ním spojuje povinnost mírnosti a odpuštění, na druhou stranu fenomén svaté vály, křížových výprav atd. Pokud hovoříme o krutosti středověkých válek, vlastně tím mezi řádky ukazujeme i na roli křesťanství. Zde samozřejmě existovaly určité pokusy o zmírnění konfliktů, zakázané dny bojů, zákaz určitých zbraní (kuše), ovšem tyto regule se týkaly výhradně konfliktů mezi křesťanskými mocnostmi a i tak – za kacíře mohl být označen de facto kdokoliv kdykoliv.
K tomu, že v bitvách středověkých válkách zřejmě vždy zemřelo relativně málo lidí, je ale třeba dodat, že v Evropě tehdy prakticky neexistovalo období delšího míru (na rozdíl od Říma v době císařství, arabského světa nebo Číny). Evropský středověk byl možná jedinou drobnou válkou.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář